Historie Plemene
Český strakatý pes - původním názvem Horákův laboratorní pes - byl vyšlechtěn v 50. letech 20. století pro potřeby Fyziologického ústavu Československé akademie věd v Praze. Úkolu se zhostil zaměstnanec ústavu, známý kynolog pan František Horák z Klánovic, tvůrce dnes už FCI uznaného českého teriéra. Tehdy byli k pokusům používáni psi nejrůznějších plenem a kříženci, kterých se majitelé chtěli zbavit. Byli to často "zakžení" psi nevhodných povahových vlastností (bázlivost, agresivita), geneticky naprosto nesourodí, s rozdílnými nároky na péči. Záměrem šlechtitele bylo tedy vytvořit jednotný ráz psa s důrazem na klidnou, mírnou povahu, vysokou plodnost, nenáročnou na péči, s vhodnou tělesnou stavbou, velikostí a osrstěním.
Šlechtění započalo v roce 1954, kdy František Horák spářil dva ústavní psy (křížence) - vlkošedou fenu Rigu vážící 25 kg a tříbarevně strakatého, zhruba desetikilového psa Míšu. 4. dubna 1954 porodila Riga 9 štěňat, z nichž 2 (pes a fena) byli tříbarevní strakáči s tečkovanými bílými plochami. Dostali jména Míša 1 a Dáša 6. Další chov pokračoval na těchto dvou jedincích, protože kromě toho, že předběžně odpovídali představám tvůrce plemene, nesli zajímavé a líbivé zbarvení. Spojením Míši 1 a Dáši 6 byl v roce 1956 získán vrh devíti tříbarevných a tečkovaných štěňat.
V počátcích šlechtění byl za účelem zlepšení konstituce plemene použit i německý krátkosrstý ohař Alan, který vnesl do chovu vlohy pro hnědé zbarvení srsti. Pan Horák uskutečnil i pokusné křížení s dalšími plemeny - ovčákem, bulteriérem, pointrem. Potomci těchto křížení však do dalšího chovu nezasáhli.
V roce 1960 bylo plemeno pod názvem Horákův laboratorní pes zaregistrováno v plemenné knize Československého svazu chovatelů drobného zvířectva a současně byl schválen i jeho standard. Veřejnost tyto psy téměř neznala, ústavní brány opouštěli jen vyjímečně. Vůbec poprvé se oficiálně představilo na Celostátní výstavě služebních plemen psů v Praze - Chuchli, konané 27.8.1961. Zde bylo předvedeno celkem 6 zástupců plemene. V průběhu 60. let si strakáči zahráli i ve filmu, v trilogii Dýmky a v Obchodu na korze. V roce 1979 požádal pan Horák o převzetí plemene do řádné evidence Českého svazu chovatelů, aby mohl pokračovat mimo ČSAV. Ovšem než bylo převedení ústavních psů do rukou zájmových chovatelů opravdu odsouhlaseno a uskutečněno, uplynuly ještě zhruba 2 roky.
Předání do rukou běžných chovatelů na počátku 80. let 20. století se z původního počtu asi 40 psů dočkala jen hrstka. Pod novým názvem Český strakatý pes (ČSP) si je rozebralo pár nadšenců, kteří věřili, že se jim brzy podaří plemeno rozmnožit a učinit atraktivním pro širokou veřejnost. První vrh mimo ČSAV se narodil 10.9.1981. V odborném tisku vyšlo několik článků, český strakatý pes se zařadil mezi další v té době tvořená a regenerovaná česká národní plemena a vše se zdálo být na dobré cestě. Po několika letech však nastal útlum, díky němuž se český strakatý pes ocitl na pokraji vymření. Důvodem byl jednak malý zájem veřejnosti, tak i problémy při odchovu štěňat. Chovatelů ubývalo a těch několik málo psů a fen, kteří se v té době účastnili plemenitby, jen s obtížemi předávalo dohasínající pochodeň plemene dalším generacím. Na živu zůstalo jen pár "papírových" psů a fen. V tak špatném stavu se plemeno nikdy předtím nenalézalo.
Na počátku 90. let se podařilo najít několik dalších zvířat. Majitelé společnými silami překonali počáteční nezdary a dostali tak plemeno z nejhoršího.
Horákův laboratorní pes byl využíván více než dvě desetiletí
ve Fyziologickém ústavu ČSAV k farmakologickým výzkumům, ke studiu
epilepsie a k chirurgickým experimentům včetně transplantace tkání. Byl
jedním z prvních tvorů, na kterém byla v naší republice provedena
transplantace ledviny. Rovněž na něm bylo ověřováno chybění zubů a jeho
dědičnost. Výsledky zkoumání byly shrnuty do vědeckých prací
publikovaných u nás i v zahraničí.
www.strakaci.cz
Přesně
10. března 1993, spatřil světlo světa po dlouhé době první vrh v
novodobé historii plemene český strakatý pes - pět krásných štěňat a
pro české strakaté psy znamenal naději na nový začátek. Od
svého vzniku v roce 1954 prošlo plemeno cestou trnitou a vpravdě
dobrodružnou. Několikrát hrozil úplný zánik, dlouhá léta udržovalo
odkaz někdejších Horákových laboratorních psů jen pár jedinců. Nejhůř
bylo počátkem devadesátých let minulého století - v té době zbývalo
naživu méně než 10 strakáčů. Právě v té době se několik nadšenců ze
všech koutů republiky dalo dohromady a rozhodli se strakáčky uchovat i
pro příští časy. Zorganizovali doslova pátrací akci po posledních
zbytcích plemene, podávali inzeráty, psali články do chovatelských
tiskovin (několik jich vyšlo například ve Fauně). Chodili s očima
otevřenýma, sbírali informace o výskytu podobných psů, pátrali po všem,
co mohlo připomínat již bezmála zašlou slávu českého strakatého psa.
Začátky byly těžké, ale postupem času se podařilo odchovat štěňata.
Zájemců o plemeno přibývalo a strakáči si opět začali razit cestu k
lidem. Kynologických
výstav pořádaných koncem 80. let a počátkem let 90. let se účastnila
jen hrstka lidí od strakáčů a s nimi průměrně 1 - 3 psi. Většinou ale
na seznamu vystavovaných plemen nebyli strakáči žádní. Sami rozhodčí
měli za to, že plemeno patří definitivně minulosti, nikdo se o strakáče
nezajímal, laická veřejnost o jeho existenci neměla nejmenší ponětí. A
přece jen někdo v jeho záchranu věřil. Nejen to. Hrstka lidí se
pokusila plemeno, které se pomalu, ale jistě stávalo pouhou mlhavou
vzpomínkou, zachránit. Pokus to byl krkolomný a odporující logice, ale
podařilo se a počátkem roku 1993 mohli příznivci strakáčů slavit první
úspěch. Všichni
majitelé, kteří své psy na výstavách předvedli, případně nechali
zbonitovat a chovně využít, zaslouží upřímné poděkování. První
chovatelé navázali s novými majiteli mnohdy velmi přátelské vztahy a
pomalu se podařilo vybudovat chovatelskou základnu. Vystavování ČSP
(českého strakatého psa) se rozbíhalo pomalu a váhavě, ale záhy se
počty psů přihlášených na klubové akce stabilizovaly a svou úroveň si
drží doposud. Přejme si jen, aby jich v budoucnu bylo předváděno ještě
více. Proto
pokud tento článek budete číst vy, kteří strakáče doma máte a zatím
jste se nerozhodli ukázat ho na výstavě, prosím moc - dejte o sobě
vědět poradci chovu. Kontakt na něj vám určitě rád sdělí chovatel, od
kterého vašeho strakáčka máte. Dejte celému plemeni dar v podobně
potomků po vašem pejskovi nebo fence. Zvláště vzácná a ohrožená krev
koluje v žilách psů a fen, kteří jsou potomky Cara Voděradský háj, Asty
Prosmycký dvůr, Báry Prosmycký dvůr, Asky z Kraje krkavce. Pokud jste
tak dosud neučinili, prosím, dejte o sobě vědět. Prokažte službu
plemeni, jehož příslušník vám přináší radost do života. Abychom za čas
nevídali strakáčky pouze na starých fotografiích.
Po narození prvních dvou vrhů (oba v roce 1993) začali být
strakáči na výstavách opět více k vidění. Stále jich bylo zoufale málo,
za vše hovoří tehdejší “rekordní” účast celkem 6 psů (z toho 2 mimo
soutěž) na tehdejší Národní výstavě psů v Litoměřicích - v dubnu 1994.
Ale jejich majitelé již znali svůj cíl a šli si za ním.
V průběhu
90.let strakáčů postupně přibývalo v domácnostech i na výstavách, o
čemž svědčí stručný přehled klubových a speciálních výstav. Dle
katalogu bylo tehdy přihlášeno:
20. 5. 1995 KV Praha - Chuchle: 7 psů
11. 11. 1995 KV: 13 psů
25.5. 1996 KV Nymburk: 9 psů
8. 9. 1996 1. SV neuznaných plemen v Ml. Boleslavi: do té doby nevídaných 26 ČSP
7. 9. 1997 NV plemen neuznaných FCI Ml. Boleslav: 20 psů
17. 5. 1998 KV Mladá Boleslav: 23 psů
25. 4. 1999 KV Mladá Boleslav: 20 psů
28. 8. 1999 SV Praha - Hagibor: 17 psů
21. 4. 2001 KV Mladá Boleslav: 23 psů
20. 4. 2002 KV Mladá Boleslav: 33 psů
22. 6. 2002 Výstava národních plemen Ml. Boleslav: 18 psů
5. 10. 2002 SV Ml. Boleslav: 23 psů
Podobně je to s odchovy štěňat. I počet registrovaných vrhů v
posledních letech nadějně stoupá. Od roku 1993 do konce roku 2002
odchovalo štěňata 15 chovatelských stanic, k nimž v letošním roce
přibudou další. Zde je přehled počtu vrhů, odchovaných v jednotlivých
letech:
1993 - 2 vrhy ČSP
1994 - 2 vrhy
1995 - 1 vrh
1996 - 6 vrhů
1997 - 1 vrh, bohužel všechna štěňata záhy uhynula
1998 - 5 vrhů
1999 - 6 vrhů
2000 - 10 vrhů
2001 - 11 vrhů (včetně jednoho, který uhynul dříve, než byla vystavena č. zápisu)
2002 - 12 vrhů
Číslo
zápisu prvního “nového” štěněte je 261, poslední zapsané štěně roku
2002 má č. 580. Od roku 1993 do konce roku 2002 bylo tedy registrováno
319 českých strakatých psů. Dle hrubého odhadu je v současné době z
tohoto počtu pouze něco málo přes 20 fen uchovněných a přibližně stejný
počet je chovných psů. Je to stále málo, protože při tak nízkém počtu
zvířat, z nichž některá se v chovu možná ani neuplatní, je obtížné
udržet genetické zdraví plemene. Nebezpečí přílišné příbuzenské
plemenitby, zaviněné malým počtem zvířat využívaných k chovu, je u
strakáčů stále aktuální.
Záchrana
českého strakatého psa připomíná záchranu jakéhokoliv ohroženého
živočišného druhu. Plemeno nejde zakonzervovat a uložit do muzea, kde
by bez úhony přečkalo další staletí. O existenci plemene je třeba
pečovat a neustále odchovávat nové a nové generace, tak, aby
pokračovala dál jako sám život. V tom je to pravé kouzlo, tímto
způsobem lze ve spolupráci s přírodou tvořit něco krásného, co přetrvá
mnoho let a přinese stejnou radost i těm, kteří tu budou po nás.
Příští
rok tomu bude přesně 50 let, co český strakatý pes existuje. V roce
1954 se narodil první vrh tehdejších Horákových laboratorních psů.
Popřejme tedy našemu krásnému plemeni hodně zodpovědných majitelů a
chovatelů a šťastné vykročení nejméně do další padesátky